„Pamatuju si model zhruba před patnácti lety,“ vzpomíná Pavel Nadolecki. „Ve městě fungovala čtyři pódia – hlavní, rockové, nezávislé na Hrnčířské a trampské. K tomu bohatý doprovodný program, stánky, vystoupení, aktivity pro děti i dospělé. Lidé přecházeli z místa na místo, potkávali známé, spontánně se zastavovali u programu a celé město působilo jako jeden velký happening plný energie. Nešlo jen o koncerty, ale o zážitek z města samotného.“
Když jsme letos viděli prázdnější náměstí, měli jsme bohužel pocit, že se z Vábení rok po roce vytrácejí právě ty drobné střípky, které z něj dělaly něco výjimečného. „Jako by se akce postupně smršťovala na koncert s občerstvením,” říká Pavel Nadolecki. A to je podle nás problém. Lidé dnes mají spoustu možností, kam o víkendu vyrazit, a pokud festival nenabídne něco navíc, raději odjedou jinam.
Často se jako srovnání nabízí žatecká Dočesná. Tam nebývá plné jen jedno pódium, ale celé město. Návštěvníky nepřitahují pouze známá hudební jména, ale i atmosféra, tradice, tematický program a pocit, že se děje něco jedinečného. Kouzlo slavností tkví v detailech, které je povyšují nad obyčejnou sérii koncertů.
Nechceme jen kritizovat. Na letošním ročníku byly i velmi povedené momenty – například mobilní planetárium, dračí lodě nebo vláčky a autobusy vozící návštěvníky po městě. Ty byly evidentně využívané a ukázaly, že lidé mají o podobné zpestření zájem. O to víc je škoda, že se podobných nápadů neobjevuje víc.
Z debat s návštěvníky a některými účinkujícími máme pocit, že velkou roli hrají finance a způsob organizace. Pokud má mít Vábení silnější program, musí mít také stabilnější ekonomický model. Město by mělo mít jasný přehled o stánkovém prodeji, partnerstvích i dalších příjmech akce. Bez toho se těžko plánují výraznější hudební taháky.
A právě tahák letos podle mnohých chyběl. V minulých letech přitáhla pozornost jména jako Olympic nebo Monkey Business. Letos podobný magnet scházel. Můžeme vést debaty o hudebním vkusu, ale realita je taková, že velká část publika chce slyšet známé české kapely. Pokud chceme, aby do Loun přijeli lidé i z okolí, musíme s tím počítat. A to po oba dny akce.
Ještě důležitější než jedno slavné jméno je ale zapojení celého města. Louny mají spoustu schopných lidí, spolků, institucí i podnikatelů. „Proč by se do programu více nezapojilo divadlo, knihovna, galerie, místní podniky nebo zajímavé veřejné prostory jako Prona či okolí pramene Luna, kterých mají Louny více než dost? Právě tam by mohly dostat prostor lounské kapely, mladí hudebníci nebo alternativnější projekty. Nemuselo by jít o drahé produkce; důležitý je pocit, že město opravdu žije, a to i na předměstích,” uvádí Jan Vorel z kapely Funkus, která letošní ročník zahajovala.
Vábení podle nás potřebuje znovu najít svou identitu. Dnes je těžké odpovědět na otázku, proč by měl někdo přijet právě do Loun. Dočesná má silnou značku spojenou s chmelem a tradicí. Louny takový jednoznačný symbol zatím nemají. Možná by stálo za úvahu více pracovat s řekou Ohří, historií města nebo jiným tématem, které je pro Louny jedinečné.
Netvrdíme, že existuje jednoduché řešení. Vybudovat silnou městskou akci je běh na dlouhou trať. Ale pokud chceme, aby Lounské letní vábení nebylo za pár let jen vzpomínkou na někdejší slavnou tradici, je podle nás čas otevřít širší debatu o jeho budoucnosti.