Přijdete za radnici, opřete se o kamenné zábradlí a před vámi se otevře Ohře a České středohoří. Právě sem teď město plánuje umístit kovové mříže. A nejen dočasně, než se poškozené balustrády – jak se tato architektonická zábradlí nazývají – opraví.
Rada města 21. září schválila, že mříže zůstanou na místě i po dokončení jejich opravy. Pro návrh hlasovalo všech pět přítomných radních. Balustrády jsou dnes ve špatném technickém stavu, některé kameny a sloupy jsou uvolněné a podle města hrozí jejich další poškození nebo pád do ulice Pod Šancemi. Proto jsou zde mobilní zábrany. Dočasné zabezpečení chápeme. S tím, aby se mříže staly trvalou součástí vyhlídky i po opravě, ale zásadně nesouhlasíme.
Vyhlídka je tu pro lidi
Podklady pro radu popisují několik příčin a problémů. Na poškozování balustrád se podle nich podílí mimo jiné nevhodné podloží a odvodnění prostoru nad Multiprostorem. Jako další problém se uvádí, že zejména mladiství obcházejí současné mobilní zábrany a „na balustrádách dále posedávají“.
Dokud jsou balustrády v havarijním stavu, samozřejmě není v pořádku zábrany obcházet. Jenže posedávání se objevuje jako argument i pro dobu po opravě. Podklady mluví o ochraně opravené památky před „nevhodným pohybem a posedáváním osob na balustrádách“. A tady se podle nás celý smysl tohoto místa staví na hlavu. Lidé se u balustrády zastavují. Opírají se o ni, dívají se do krajiny, fotografují se, někdo si na ni sedne. To není závada. To je účel.
Balustráda není vitrína v muzeu, kterou máme obdivovat z bezpečné vzdálenosti. Je součástí vyhlídky, která je tu právě pro lidi. Ostatně i samotné podklady počítají s většími oky mříží mimo jiné kvůli „zachování lepší průhlednosti prostoru a výhledu na České středohoří“. Jestliže už řešíme, jak velká musí být oka, abychom přes mříž ještě dobře viděli České středohoří, nabízí se jednodušší otázka: proč tam po opravě vůbec nějakou mříž dávat?
Jeden z diskutujících na internetu to s nadsázkou vystihl po svém: „To už to mohli rovnou zazdít.“ Chápeme jeho pointu: chráníme vyhlídku tím, že omezujeme výhled.
Vzpomínáme na 4. ročník Letního lounského vábení v srpnu 2007. Za radnicí tehdy fungovala alternativní hudební scéna. Vystoupili tu například Psí vojáci, Umělá hmota, Už jsme doma nebo domácí Humus Debilitae. Prostor před balustrádami byl narvaný k prasknutí. Lidé stáli u balustrád, seděli na schodech, poslouchali hudbu a celé místo žilo. A ani při takovém náporu lidí z balustrád nikdo nespadl.
Tehdy Vábení skutečně zaplnilo město lidmi a energií. Tyhle vzpomínky připomínají atmosféru, která nám dnes v centru často chybí. Možná bychom proto místo přidávání dalších bariér měli přemýšlet hlavně nad tím, jak podobná místa znovu naplnit lidmi a životem.
A bezpečnost?
Právě bezpečnost je hlavním argumentem pro trvalé ponechání mříží. Podle podkladů jsou balustrády nízké a neposkytují dostatečnou ochranu proti pádu do ulice Pod Šancemi. Nám to ale připadá spíš jako hledání dalšího odůvodnění pro trvalé mříže než jako přesvědčivý důvod pro tak výraznou změnu tohoto místa.
Pokud je kvůli bezpečnosti nějaké doplnění skutečně nutné, dokážeme si ještě představit citlivé a estetické řešení v podobě nízké mříže, která splyne s původní architekturou a nebude zasahovat do výhledu. Navržené řešení přes celý výhled je ale úplně jiný kalibr. Není nám přitom znám případ, kdy by zde někdo z balustrád spadl. A máme jednu docela názornou ukázku.
Balustrádu je potřeba opravit a chránit. Oprava jedné hodnoty ale nemá znamenat poškození jiné. Řešení musí zachovat i to, co je na tomto místě cenné – jeho otevřenost, atmosféru a výhled na Ohři a České středohoří. Opravme balustrádu. Vyřešme příčinu jejího poškozování. Chraňme ji před skutečným vandalismem. A pokud existuje reálný bezpečnostní problém, hledejme citlivější řešení. Dočasné zabezpečení ano. Trvalé mříže ne. Vyhlídka má zůstat vyhlídkou. A má zůstat místem pro lidi.