Městské hradby se konečně dočkají opravy v místech, kde se v květnu roku 2025 začaly bortit. Zřícení zdiva se v Lounech neřeší poprvé; jde navíc o problém, kterému šlo včasným zásahem předejít. Opevnění totiž vyžaduje péči již řadu let. Na přelomu roku na sebe památka upozornila opětovným vyvalením v lokalitě Pod Šancemi. To vyústilo v dlouhodobé uzavření přilehlé stezky a probudilo obavy, že město o svou dominantu přijde.
Situace si vyžádala rychlé jednání, obzvláště proto, že k uvolňování zdiva dochází i na dalších místech. Město se rozhodlo zadat zakázku napřímo – bez výběrového řízení – firmě Strix, s níž má z minulosti dobré zkušenosti. Této společnosti navíc nesvěřilo pouze opravu zmíněné části, ale i vypracování projektové dokumentace pro budoucí komplexní sanaci.
Příčiny jsou kombinované
Za účelem zjištění podrobností o plánované sanaci se zastupitelé za uskupení Louny Společně, Iva Hluštíková a Pavel Nadolecki, setkali s vedoucí majetkového odboru Ing. Zuzanou Královou. Ta potvrdila, že za současným havarijním stavem stojí hned několik faktorů: dlouhodobé působení vlhkosti z přilehlých zahrad a dvorků, možné průsaky splaškových vod z kanalizačních přípojek domů a chybějící vápenná výplň mezi plášti zdiva.
Pro nápravu situace radnice již jedná s majiteli dotčených nemovitostí nad hradbami. Město deklarovalo, že jim pomůže například s přípravou projektové dokumentace. Celková obnova bude finančně velmi náročná a předpokládá se, že proběhne v několika etapách.
Městské hradby v historii
Obranný pás takzvaných vnějších hradeb, zbudovaný kolem roku 1500, postihly podobné havárie již v minulosti. Lounští pamětníci dodnes vzpomínají na rozsáhlý sesuv zdiva ze šedesátých let minulého století. Žalostný stav opevnění později vedl k první velké moderní sanaci, kterou však historik a památkář Vladislav Razím zhodnotil jako necitlivou. Při opravách tehdy došlo k masivní výměně původních lícových kamenů. Památku se tímto krokem sice podařilo zachránit, ovšem problém byl ve výsledku jen odložen. Vyměněné lícové kameny se totiž začaly postupem času znovu uvolňovat.
Opevnění představovalo pro městskou pokladnu zátěž odjakživa. Aby zdi plnily svou obrannou funkci, vyžadovaly pravidelnou údržbu. Postupem staletí se však jejich strategický význam vytrácel. Po skončení třicetileté války se obranný pás města přestal rozvíjet a postupně chátral. V 19. století se již středověká fortifikace stala přežitkem bránícím přirozenému rozvoji Loun. Proto se od 40. let 19. století přistoupilo k plošným demolicím na jižní a východní straně, čímž vznikl prostor pro novou výstavbu.
Historickou perličkou na závěr zůstává, že tento pás vnějších hradeb město vlastně nikdy pořádně vojensky nevyužilo. Během třicetileté války se lounští měšťané raději vždy předem dohodli a nepřátelské oddíly vpustili dovnitř bez boje.
Zřícené hradby v 60. letech (zdroj: AFS Louny)
Zřícené hradby v 60. letech (zdroj: AFS Louny)
Obranný pás takzvaných vnějších hradeb, zbudovaný kolem roku 1500, postihly podobné havárie již v minulosti. Lounští pamětníci dodnes vzpomínají na rozsáhlý sesuv zdiva ze šedesátých let minulého století. Žalostný stav opevnění později vedl k první velké moderní sanaci, kterou však historik a památkář Vladislav Razím zhodnotil jako necitlivou. Při opravách tehdy došlo k masivní výměně původních lícových kamenů. Památku se tímto krokem sice podařilo zachránit, ovšem problém byl ve výsledku jen odložen. Vyměněné lícové kameny se totiž začaly postupem času znovu uvolňovat.
Opevnění představovalo pro městskou pokladnu zátěž odjakživa. Aby zdi plnily svou obrannou funkci, vyžadovaly pravidelnou údržbu. Postupem staletí se však jejich strategický význam vytrácel. Po skončení třicetileté války se obranný pás města přestal rozvíjet a postupně chátral. V 19. století se již středověká fortifikace stala přežitkem bránícím přirozenému rozvoji Loun. Proto se od 40. let 19. století přistoupilo k plošným demolicím na jižní a východní straně, čímž vznikl prostor pro novou výstavbu.
Historickou perličkou na závěr zůstává, že tento pás vnějších hradeb město vlastně nikdy pořádně vojensky nevyužilo. Během třicetileté války se lounští měšťané raději vždy předem dohodli a nepřátelské oddíly vpustili dovnitř bez boje.
Hradby nejsou jen historickou kulisou. Představují pevnou součást identity Loun. Pokud je chceme zachovat i pro ty budoucí, nestačí opravovat pouze místa, která se právě bortí. Potřebujeme dlouhodobý plán péče o celý hradební systém.