Když se řeknou lounské prameny, většina lidí si nejspíš vybaví Lunu. Její příběh začal v roce 1963, kdy byl při průzkumném vrtu z hloubky přes jeden kilometr objeven mimořádně mineralizovaný zdroj.
Dnes už víme, že nejde jen o místní kuriozitu mimořádně hlubokého vrtu. Luna je uznaným přírodním léčivým zdrojem a její voda má vlastnosti, které umožňují její léčebné využití. Zatím její potenciál využíváme jen z malé části.
A přitom Luna není jediným lounským pramenem. Když se začneme dívat do historie města, objevíme Mikulášku, Jánovku, pramen svatého Františka nebo železitý pramen v Masarykových sadech.
Každý má jiný příběh. Některé přežily dodnes, jiné zmizely při proměnách města a na další jsme postupně skoro zapomněli. Možná je čas se na ně znovu podívat.
Pramen, který přežil téměř dvě století
Hezkým příkladem je pramen svatého Františka pod loutkovým divadlem.
Objeven byl 4. října 1843 při hledání nového zdroje pitné vody pro město. Později zde vznikla studna s pumpou a místo sloužilo obyvatelům Loun. Studna přežila všechny proměny svého okolí a v roce 2007 byla znovu vyčištěna, opatřena pumpou a zpřístupněna veřejnosti.
Pramen je přitom dodnes aktivní. Podle údajů přímo na místě má vydatnost přibližně 2,5 litru za sekundu. Jeho voda už není určena k pití, lze ji ale využívat jako vodu užitkovou.
Je to vlastně pozoruhodné. Pár minut od centra máme zdroj, který zde vyvěrá nejméně od první poloviny 19. století a teče dodnes. A my jsme si odvykli vnímat tento skrytý pramen jako něco výjimečného. Otázkou tedy je, zda jsme pro něj našli nejlepší možné využití.
Některé prameny tolik štěstí neměly
Úplně jiný příběh má Mikuláška. Vyvěrala v západní části města, v prostoru někdejší lounské čtvrti příznačně nazývané Lázně. Nad pramenem kdysi stála kaple svatého Mikuláše a místo bylo po generace známou součástí Loun.
Při výstavbě nového sídliště ve druhé polovině 20. století se ale na podobné dědictví příliš nehledělo. Starší zástavba ustoupila buldozerům a spolu s ní byl bez větších ohledů zahrnut i pramen Mikuláška. Jeho voda byla při odvodňování území svedena pryč a místo postupně zmizelo pod novou podobou města.
Byla to jiná doba a jiný způsob přemýšlení o městě. Horší je, že jsme něco z tohoto přístupu k vlastním pramenům zdědili.
Stačí se projít Masarykovými sady. V romantickém altánku je zde vývěr železitého pramene, který už léta nefunguje, zatímco samotný altánek pomalu chátrá.
Přitom právě tady je krásně vidět, jak málo někdy stačí. Opravený altánek, tekoucí voda a citlivě upravené okolí by mohly z tohoto místa znovu vytvořit příjemné zastavení v parku a zároveň připomenout další část historie města.
A pak je tu Jánovka, další historický lounský pramen, o kterém víme z minulosti a jehož současné možnosti stojí za pozornost.
Nejde o to vracet město do minulosti. Spíš bychom se z ní mohli naučit lépe zacházet s tím, co nám zůstalo.
Prvním krokem nemusí být velká investice
U historických pramenů dnes vlastně nevíme, jaký potenciál mají. A nebylo by poctivé předem tvrdit, že z každého z nich dokážeme vytvořit něco mimořádného.
Prvním krokem proto nemusí být žádné velké stavění. Chceme začít tím nejjednodušším – zmapovat lounské prameny a příležitosti, které nabízejí.
Dát dohromady historické mapy, staré rozbory a další informace, zjistit současný stav jednotlivých zdrojů a tam, kde stále existují, odborně prověřit jejich vydatnost a složení.
Teprve podle výsledků se ukáže, jakou budoucnost může mít každý z nich. Pokud bude některá voda pitná, může se vrátit lidem třeba jako veřejné pítko nebo studánka. Jiný zdroj může sloužit jako užitková voda, pomáhat se zavlažováním zeleně nebo napájet vodní prvek ve veřejném prostoru.
A někdy nemusí být největší hodnotou vody ani její složení. Samotný vývěr může být krásným místem. Když dostane citlivou architektonickou podobu a dobře zapadne do svého okolí, může oživit park, náměstí nebo nábřeží. Voda přináší pohyb, ochlazuje okolí a přirozeně přitahuje lidi. Z obyčejného technického vývodu tak může vzniknout místo, u kterého se člověk rád zastaví.
Někde zase může být nejzajímavější samotný příběh. Mikuláška, svatý František, Jánovka, železitý pramen i Luna by jednou mohly vytvořit nenápadnou, ale důležitou stezku lounských pramenů, která by propojila historii města, veřejný prostor a místa, kolem nichž dnes často projdeme bez povšimnutí. A někdy i oprášila staré čtvrtě, které kdysi necitlivé zanikly.
Nemusí existovat jedno řešení pro všechny lounské prameny. A právě v tom může být jejich kouzlo i síla.
Luna je ale přece jen jiná
U Luny už nemusíme přemýšlet, zda je její voda něčím výjimečná. To víme.
Luna je uznaným přírodním léčivým zdrojem a její mimořádné minerální složení je dobře popsané. Lidé Lunu tradičně pijí také přímo z jejích vývěrů a diskutuje se i o možnostech jejího vnitřního využití. Oficiálně je ale nyní otevřená především cesta k využití vnějšímu: v roce 2025 Ministerstvo zdravotnictví povolilo její použití formou rehabilitačních koupelí. To je důležitý posun: možnost využívat Lunu k léčebným procedurám už není jen zajímavou myšlenkou do budoucna, ale něčím, na čem lze reálně stavět.
Bylo by samozřejmě lákavé malovat si rovnou mnohem větší plány. Něco takového ale nevznikne během jednoho volebního období – a nebylo by poctivé to slibovat. Bez několika prvních konkrétních kroků se k tomu ale nepřiblížíme nikdy.
S Louny společně proto chceme během příštích čtyř let pracovat na tom, aby se léčebný potenciál Luny začal skutečně využívat. První cestou mohou být léčebné koupele a menší balneologický provoz propojený například s rehabilitací.
Nemusí jít o obrovskou investici. Rozumnější může být začít menším zařízením, na kterém se ukáže skutečný zájem, ekonomika provozu i možnosti dalšího rozvoje.
A město nemusí všechno samo stavět ani provozovat. Může připravit podmínky, prověřit možnosti financování a hledat vhodného partnera, který dokáže léčivý zdroj proměnit ve fungující službu.
Za čtyři roky nemusíme dojít na konec té cesty. Můžeme ale udělat kroky, bez kterých by vůbec nemohla začít.
A co bude dál?
To dnes nemusíme rozhodnout. Možná zjistíme, že některé historické prameny už obnovit nejdou. Jiné se mohou vrátit do města jako pítka, vodní prvky nebo příjemná místa k zastavení. Některé budou zajímavé hlavně svým příběhem.
U Luny můžeme jít dál – k léčebným koupelím, rehabilitaci a službám, které mohou využívat nejen Louňáci, ale přivést do města i další návštěvníky.
A pokud se první kroky osvědčí, mohou na ně v dalších letech přirozeně navazovat další služby, ubytování, péče o veřejný prostor nebo turistická nabídka.
Nemusíme dnes vědět, kam až tahle cesta může vést. Stačí začít tím, co je před námi: lépe se starat o prameny, které přežily, poznat možnosti těch, na které jsme zapomněli, a konečně dát větší prostor Luně, o jejíž výjimečnosti už pochybovat nemusíme.
Louny mají s prameny dlouhý příběh a my bychom měli napsat jeho další kapitoly.